Jména v parkouru i jinde
Parkouru se věnuji od roku 2005, po tři roky (2005-2008) jsem byl členem skupiny, kterou jsem spoluzakládal, skupiny 1Bcrew. I to mi dává jisté podněty k následujícímu zamyšlení.
Nejednou za dobu, co parkour sleduji a provozuji, jsem se setkal s fenoménem, který pro sebe označuji jako “předjmenování.” Abych to vysvětlil, jedná se o jakousi vnitřní touhou každého, kdo začíná s parkourem, mít parkourovou přezdívku, pokud možno jinou, než jak mu říkají kamarádi normálně, a také pokud možno co nejdrsnější, aby to dobře znělo.
Nejdřív jsem si myslel, že se tak děje, aby zapůsobili na nás, už zkušenější. Když se někdo přidal do diskuze a jeho přezdívka byla Leito (což je jméno hlavního hrdiny z filmu Banlieue 13), musel jsem zareagovat, stejně jako kdyby byla Drsnyparkourista nebo třeba best_traceur, nebo když se jeho skupina jmenovala Yamakaši, Bellovi nebo SuperStreetFly. Vždy jsem zdůrazňoval, že jméno neudělá z člověka někoho lepšího, zvláště před lidmi, kteří už v oboru nějakou dobu jsou a ví, co obnáší být nositelem takového jména, nebo jména podobného, nebo že takové jméno je prostě nesmyslné, a že jméno skupiny nikdy nezmění skutečnost, že její členové jsou začátečníci (v případě úprav Yamakasi jde opravdu jenom o vyvolání dojmu toho slova, většina z lidí si vůbec neuvědomuje, že to slovo opravdu něco znamená, a tak se snaží jen vypadat drsně nebo si z toho dělat srandu, což je, podle mého názoru, sranda nesrandovní).
Jenže časem jsem si začal uvědomovat, že to není jediný důvod, že je tu ještě jeden. A to ten, cítit se jako někdo osobně, pro sebe. Být členem skupiny s drsným jménem znamená, že mám partu drsných kamarádů (doopravdy vůbec ne), drsné jméno znamená, že jsem drsný (ne) a je to jako přenesení do nějaké počítačové hry – ve skutečnosti se jmenuju Lukáš, ale když budu dělat parkour, chci, aby mi všichni říkali “…” (Leito, Grasshopper, RooftopMaster, Killer…) a najednou pro mě parkour nebude skutečnost, ale nějaká další realita, nebo možná jen hra.
Sám jsem byl členem skupiny, a to proto, abych se cítil součástí něčeho, i když časem jsem ji udržel sám jen proto, že jsem měl pocit, že má význam, že může pomoci pár lidem, kteří v ní jsou. Moje přezdívka vzešla z dob, kdy jsem byl prvním rokem na gymnáziu, respektive, její úprava, kterou používám (Joanis), vznikla v roce 2000, kdy jsem dostal svůj první počítač. Když se na to dívám zpětně, použil jsem jméno, kterým mi lidé normálně říkali, a název skupiny, který byl myšlen jako vtip.
Jméno v parkouru nic neznamená, dokud člověk, který ho nosí, mu nedá význam. Kdo byl před lety Joanis? Nebo třeba Toshiro, Exodus, Mentolek, Network? Obyčejní lidé, kteří dali svým přezdívkám, kterými je častovali přátelé, nový význam. Žádná počítačová hra, jen další (ne)obyčejná věc v normálním životě, která není něčím, co si člověk oblékne, když jde trénovat, ale co má pořád, takže je buď neustále sám sebou, nebo je neustále někým s podivnou převzatou přezdívkou. Navíc musím poznamenat úplně něco jiného. Přezdívky, které jsou originální, většinou někdo vyplnil něčím zajímavým, proto se staly tak známými. Když se bude mluvit o lidech, kteří často přispívají na fórum, nebo kteří dělají hodně pro parkourovou scénu, vzpomínat si, jaké to číslo mělo Leito vlastně na konci nebo jak se jmenoval ten něco_něco_drsnýkiller_nějakéčíslo, nikoho ani nenapadne. Zato si vzpomenou na ty, jejichž jména jsou jedinečná, výjimečná, a na první pohled nikoliv uměle vytvořená pro potřeby parkouru, ale zato parkourem vyplněná…
Po dlouhých letech skupiny 1Bcrew a mě pod přezdívkou Joanis jsem se rozhodl pár věcí trochu změnit. Například zrušit skupinu, protože v parkouru za mě skupina mluvit nemůže, ani já za ni, parkour je věc jednotlivce, trénovat sice může ve skupině, ale přitom by ta skupina neměla být on a on by neměl být ta skupina, měl by stále být sám sebou a nepředstavovat se jako “Já jsem Joanis, 1Bcrew” a čekat, že všichni zareagují na to 1Bcrew (jak tomu samozřejmě bývalo). Jméno, kterým mi lidé říkají, nezměním, a už od mých dvanácti let mi spousta lidí říká Johnas (to je přepis podle anglické výslovnosti, vyslovuje se asi nějak takto: [Džonas]), Joanis, Jonáš, Jonas, John apod. Nemíním kvůli něčemu takovému měnit své jméno. Hodlám jen zveřejnit své civilní jméno, v němž bude přezdívka figurovat jako jedno z jmen.
A snad někdo z těch desítek Leitů a členů Rooftop No Gravitiy Flying Gangů pochopí, že jsem nechtěl urážet, ale říct jedno: když děláte parkour, děláte ho jako vy, ne jako někdo, kdo se skrývá pod nějakou přezdívkou nebo názvem skupiny. Jste to pořád a neustále vy, jednáte sami za sebe, a to vždycky a všude, nejen na tréninku, ale i když jdete po ulici. Na to nezapomeňte, že přezdívka vám dá jiné jméno, ale nedá vám jinou osobnost, takže Leito bude vždycky Pepa Novák, i kdyby chtěl po všech, aby mu říkali Leito. A já, já zůstanu taky sám sebou… Janem “Joanisem” Haluzou.
Jan “Joanis” Haluza (5/2008)
Longer says:
Ahoj, naprosto souhlasím. Vytváření přezdívek vede často k naprosto jiné realitě – věci, za kterou bych se v běžném životě nepostavil… (což byl mimo jiné taky důvod, proč jsem si s tebou domlouval obnovu mé staré přezdívky z fora – lidi mi už 10 let říkají longer, vzniklo to tak dávno, že mě pod tou přezdívkou zná mnohem víc lidí než pod jménem… a nemohl bych mít nic jiného.. bylo by to cizí, nebyl bych to já.. a stejně bych měl potřebu všem říkat, že jsem Longer, nebo Tomáš.
15/01/2012 at 1:44